Jak se žije lidem, kteří nedokáží vyjít s ostatními? Nezapadají do kolektivu, někdy se jim říká netýkavky. Jsou uzavření a zdá se, že samotným je jim nejlépe. Jejich nejistota v mezilidských vztazích je žene do životního stylu, který se jim stává zaběhnutým, v němž se více cítí sami sebou, do kterého jim nikdo nemluví a nenarušuje jej.
ŽIVOTNÍ JISTOTA
Zatímco životní jistota většiny lidí tkví v tom, že mají rodinu a přátele, člověk, který je ve styku s lidmi rezervovaný, se nespoléhá na nikoho jiného než na sebe. Vytváří si svoje vlastní opěrné pilíře, žije v jakési v sociální izolaci. Pokud necítí žádnou frustraci ze způsobu svého života, může mít život vlastně i jednodušší. Nemusí čelit ostatním a řídí si všechno vnitřně sám.
JE MU SAMOTNÉMU OPRAVDU LÍP?
Může takový životní styl někomu opravdu vyhovovat? Člověk, který nezapadne do kolektivu, který se v důsledku svého chování setkává s neporozuměním, nepřijetím až antipatií, může snadno začít trpět psychosomatickými problémy. Ve skutečnosti totiž možná jen potřebuje hodně velký pocit bezpečí, aby se mohl druhým otevřít, protože zažil nějaké životní zklamání. Bezpečí mu poskytuje vnitřní uzavřenost.
JAK PŮSOBÍME NA DRUHÉ
Problém lidí rezervovaných, kteří si vytvořili jakýsi obranný krunýř ve styku s lidmi, tkví v tom, že nemají náhled na to, jak na druhé působí. Mohou se začít utápět v sebelítosti, protože jejich nedůvěřivost a neschopnost mluvit o běžných životních situacích je vylučuje z možnosti být druhými přijímán a oblíben.
VŠE JE JEN V NÁS
Jestli je tento typ osobnosti nešťastný nebo ne, to si musí rozhodnout on sám. Dobré je vždy poznání, že chyba není jen v ostatních, ale v něčem i u nás a že náš životní styl, náš způsob života ovlivňuje to, jak moc jsme schopni podívat se sami na sebe a začít pracovat na změně, která nám vrátí chuť po blízkosti a důvěře.